Stonožka vstupuje do bludiště plného hmyzu, bude se nejspíše chtít dostat ven. Prostý průchod je triviální a nejednoznačný a nechává velkou část bludiště nepoužitou. Zkusíme tedy přidat nějaké logické omezující podmínky:
- Stonožka musí projít všechny body, kde má naznačenou hlavu
- Stonožka musí sníst všechen hmyz
To stále není jednoznačné, ale z jednoznačného začátku vidíme, že na první "hlavu" narazíme po o něco více než dvaceti tazích. Nemohlo by jich být šestadvacet, jako jich má maskot hry? Ano, pokud stonožka vyžere i všechna políčka bez hmyzu, která by mohla minout. Přidáme tedy další tři pravidla:
- Stonožka musí projít všechna pole bludiště
- Hlava naznačená v bludišti musí být natočena ve směru průchodu
- Vzdálenost od hlavy k "ocasu" (před další hlavu) musí být 26
S těmito pravidly pak již jednoznačně vyřešíme logickou úlohu. Nejvýraznější vlastností hmyzu je jeho "dvoubarevnost" - můžeme jednoznačně rozdělit všechny jedince na černé a bílé. V průchodu bludiště čteme binárku a dostaneme mezitajenku BROUK CTE. V dalším kroku se tedy soustředíme na ty druhy hmyzu, které patří do řádu brouci, tedy v našem případě slunéčka a roháče. Abychom dostali smysluplně dlouhou tajenku, potřebujeme každého brouka přečíst jako jedno písmeno. Popíšeme tedy těla všech stonožek abecedou od hlavy k ocasu a na místech brouků můžeme číst finální tajenku KOSTNICKE NAM.
Na první pohled šifra vypadá jako jednoduchá doplňovačka slov podle obrázků. Vidíme ale, že šifra má dvě na sebe kolmé hlavičky. Je tedy možné papír držet ve dvou různých polohách a pojmenovat obrázky dvakrát - "vodorovně" a "svisle." Na toto nám také může napovědět notoricky známá kresba kachny a králíka. Dvojice doplněných slov jsou:
PANELÁK - ŘADOVKA
ZÁPAD - SEVER
ŠÍŘKA - VÝŠKA
KOLEJE - ŽEBŘÍK
DVANÁCT - PATNÁCT
BOKORYS - PŮDORYS
KACHNA - KRÁLÍK
Po doplnění pak čteme po směru propojovací čáry vždy písmeno, které je souladu s průběhem čáry skrze čtvereček zleva doprava, vyjde tajenka BOJOVNÍK Z TROCNOVA, jdeme tedy k soše Jana Žižky na Vítkově.
V horní oddělené části vidíme dva různé šachové jezdce na minišachovnici se zákazem vjezdu. Postupně šednoucí dvojice písmen pak dají mezitajenku "ŠEST KONÍ". Detailním pohledem na situaci zjistíme, že tato písmena lze projít paralelními tahy dvou naznačených jezdců. To nám dá představu, jak se bude řešit spodní část.
Ve spodní části je větší verze minišachovnice, tentokrát s obrázky. Obrázky se stejným okrajem sdílejí základní číslovku za lomítkem a právě jeden z nich je výřez mapy Prahy. Zbylé obrázky asociují známou osobnost, která má v oblasti výřezu sochu. Číslovka za lomítkem udává délku jména. Pracujeme s těmito velikány:
EMIL ZÁTOPEK
JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA
MILADA HORÁKOVÁ
MISTR JAN HUS
NICOLAS WINTON
WINSTON CHURCHILL
FRANZ KAFKA
SVATÝ VÁCLAV
Řadová číslovka před lomítkem pak udává písmeno ze jména. Tím jsme se dostali téměř do stavu "nápovědné" minišachovnice, jen nám chybí jezdci. Mezitajenka mluvila o šesti koních, výřezy mapy zase ukazovaly sochy. Uvědomíme si, že dvě ze soch jsou jezdecké a odpovídá jim právě šest políček na hracím plánu, která dávají text TRASAV. To je nadějné. Teď nám již zbývá jen vyřešit logickou úlohu paralelní procházky jezdců. Nejednoznačnosti vyřeší tahy zadané šedou barvou ve spodní části šifry. Celý text pak zní TRASA VEDE DÁL NA VÍTKOV KÓTU. Pokračujeme tedy na blízkou kótu na vrcholu Vítkova.
Šedé grafy odpovídají průběhu funkce logaritmus. Texty legendy lze pojmenovat slovy končícími na -LOG:
ASTROLOG
ORNITOLOG
ARCHEOLOG
DIALOG
NEKROLOG
UROLOG
KATALOG
ANALOG
Můžeme slova vepsat k bodům grafu, přičemž přípona -LOG zůstane implicitní, nevepsaná. Dále vidíme zešikma červený graf s naznačenými body a s legendou vedoucí na slovo WISCONSIN. Bude se tedy jednat o sinusoidu. Nakreslíme nejjednodušší sinusoidu (rozuměj s nejmenší frekvencí), která prochází oběma body. Tato křivka protne některé z bodů z logaritmových grafů, ve kterých čteme tajenku SOCHA RUKA. Jdeme tedy k plastice Ruka na Sokolovské ulici, resp. 230 metrů jihozápadně od ní.
Šifru tvoří trojice písmen včetně Ch. Analýzou zjistíme, že prostřední písmeno je vždy jedno z písmen LMN, která jsou ve středním poli polského kříže. Zbylá dvě písmena jsou vždy z navzájem různých polí a tvoří tedy spolu se středním písmenem graficky znak semaforové abecedy. Čteme: TRETINA TAJENKY ZNI KRIZ U RUSTONKY. Máme tedy místo na mapě, ovšem víme, že máme teprve třetinu tajenky. Musíme tedy najít ještě dvě.
Při předchozím kroku jsme měli možnost si všimnout, že pokud políčka kódovala semaforový směr, tak volba konkrétního písmene z daného políčka byla zcela nezávislá. Můžeme tedy pořadí písmen v daných polích přečíst jako číslo v trojkové soustavě. Tato čísla převedená na písmena (tentokrát už bez Ch, viz pravidla) dají text SMER SEVEROZAPAD JESTE VZDALENOST.
Kde najít vzdálenost? Poslední volná informace, která zůstala nevyužita, je "směr" semaforu. Každý znak semaforu se dá napsat dvěma různými způsoby. Buď začneme abecedně dřívějším písmenem (např. CLE), nebo pozdějším (ELC [nebo lépe - pro hnidopichy - aby bylo zachováno kódování trojkové soustavy, tak BLF]). To nám dává právě jeden bit informace, takže by se nám na každé písmeno hodilo pět takových bitů. A opravdu, máme třicet shluků, což nám dá šest písmen v binárce. přiřadíme vzestupným sekvencím nulu a sestupným jedničku (prostě lexikálně, anebo vyzkoušíme obě možnosti) a čteme DLXXII, tedy 572 (metrů). Nyní přichází hvězdná chvíle úhloměru - naměříme na papírové mapě danou vzdálenost pod severozápadním úhlem (315 stupňů) a máme polohu další šifry.
Každý šestiúhelník obsahuje trojslovnou legendu odkazující na třípísmenné slovo, takže můžeme popsat polovinu stran písmeny tohoto slova. Ostatní strany už svá písmena mají. Pro usnadnění pojmenování jsou třípísmenná slova seřazena abecedně. Můžeme si všimnout, že jsou obsažena i méně obvyklá písmena (ť, ň, ů...) a každé z nich se objevuje ve slovech dvakrát. Dala by se analyzovat ještě spousta věcí, nicméně hlavička šifry obsahuje nůžky, takže - nedá se nic dělat - budeme muset hexy vystřihnout. Pak můžeme dvojice stejných dopsaných písmen na sebe přikládat a strany slepovat. Pokud jsme byli bezchybní v popisech a přesní v lepení, v rukou se nám ocitne Komolý dvacetistěn, kterému chybí pětiúhelníky.
Pětiúhelníky jsou navíc spojeny tučnějšími hranami. Na jednom konci této "housenky" můžeme objevit obvodu pětiúhelníku opsané slovo START. Tam začneme a po tučných čarách přecházíme na další pětiúhelníky, přičemž čteme jen dokud nenarazíme na další tučný "východ." Zbylou porci písmen přečteme posléze při návratu zpět. Dostaneme tajenku START MISTO DER DEJ CERNOU A NAJDI MISTO KDE SE MNOU HRAT POTOM 200 M NA JIH.
Dáme-li místo prázdných pětiúhelníků černé, začne těleso (ještě více) připomínat míč na kopanou. Dle instrukcí v šifře pak použijeme papírovou mapu, na které najdeme jediné fotbalové hřiště, od jehož středu odměříme pod azimutem 180 stupňů (jih) 200 metrů k místu další šifry.
Vidíme několik různě zbarvených diamantů, otevřené nádoby s pobarvenými míčky, přičemž barvy odpovídají bavám na diamantech, a jakýsi trychtýř. Každý z tvarů má pak u sebe jednu nebo více dvojic písmeno-číslo, které se dají interpretovat jako označení šachových polí. Rozestavíme tedy objekty do šachovnice a dostaneme malou verzi Galtonovy desky. Trychtýřem zřejmě padaly postupně očíslované míčky od 1 do 14. Naším úkolem je podle barev zjistit, kterou cestou každý míček padal. Tvar, velikost a vlastnosti desky naznačují, že každý míček měl právě pětkrát "na vybranou", zda se na diamantu vydá levou, nebo pravou cestou. Převedeme-li cesty všech míčků na nuly (vlevo) a jedničky (vpravo), dostaneme sadu binárních čísel, která převedena na text dají tajenku DET HR NA ROKYTCE, jdeme tedy k dětskému hřišti v ulici Na Rokytce.
Asterix na obrázcích míří šesti různými směry - nahoru, dolů, doleva, doprava, dopředu a dozadu. Sekvence těchto směrů zřejmě prochází nějaký trojrozměrný prostor. Směry jsou občas přerušeny postavou Římana (případně dvou), na nich se tedy bude zřejmě číst. Projdeme-li Asterixovu pouť, zjistíme, že prostor ve kterém se pohybuje, je 4x2x3, přičemž některé pozice zůstaly nenavštíveny. Římané odkazují na římská čísla. V každém římském čísle reprezentujícím písmeno abecedy najdeme 4 různé počty číslice I (0-3), dva různé počty číslice V (0, 1) a tři různé počty číslice X (0-2). Každý bod prostoru tedy představuje unikátní kombinaci počtů I, V a X a můžeme na daném místě číst písmeno. Mají-li dvě písmena stejnou kombinaci (např XIX a XXI), čteme první, nebo druhé podle toho, zda jsme potkali jednoho, či dva Římany. Tajenka zní RYCHLE BEZTE DO PIVOVARU KILIAN.
Dostali jsme knížku s povídkou Sklovina, pustíme se tedy do čtení. Povídka je poctou Bohumilu Hrabalovi a jeho literárnímu stylu, hovoří však k věci. Popisuje setkání účastníka Monologu s pábitelem, který mu je průvodcem a rádcem. Odpovídá na jeho otázky a i nám určitě poradí, co se šifrou dělat. Dáme si tedy v pivovaru místní svrchně kvašenou dvanáctku nebo jiné pivo a dáme se do rozhovoru. Nejdříve se dozvídáme, že
až to všechno bude mít přečtené, tak pořád se mu může zdát, že to není jednoznačné, tak ať určitě nechodí zpátky, že správná cesta je dopředu, pokračovat prostě dál, zdát, že to není jednoznačné, tak ať určitě nechodí zpátky, že správná cesta je dopředu, pokračovat prostě dál,
což teď nemůžeme použít, protože šifru ještě nemáme vyluštěnou. Dále se dozvíme, že
šestadvacet je [...] třeba podřetězců, když včas zabrzdíš, nebo osm plus sedm plus šest plus pět, což může být vlastně totéž
To už je zajímavější. Můžeme začít analyzovat, jak dostat 8+7+6+5 podřetězců. Nebo můžeme číst dál a dočíst se, že
začátek je důležitý, povídám, ne jak vykládám, kde sedím nebo kdo kde dělá z krav stejky, ještě více otáčej listy, až to už vůbec nepůjde, tam pak čti
což je jasný odkaz na podivný název povídky SKLOVINA, který má osm písmen. Tohle by nás už mohlo nakopnout správným směrem, ale pojďme ještě chvíli číst:
se může stát, že přesto uvidíš nesmysly, tak to klidně použij podruhé, jenomže jinak
Druhé použití Skloviny? Zatím jsme ji nepoužili ani jednou, tak to si také necháme napotom. Co tam máme dále?
normálně při takovém pábení člověk rozhazuje po hrstech ty nejběžnější nejkratší spojky či předložky, tak tady ty vybrané z nich najdeš tak akorát jednou, má to svůj důvod, tak tím můžeš třeba začít
No vida, nejběžnější nejkratší předložky a spojky, jako a, i, o, s, k nebo v jsou v textu skutečně právě jednou. Pokud jsme byli pozorní, vidíme, že text obsahuje i jednopísmenné značky L a N, tedy všechna písmena slova SKLOVINA. A taky všech sedm dvojpísmenných slov - podřetězců, včetně nepravděpodobných LO nebo OV, všech šest třípísmenných, včetně mírně šroubovaných SKL, KLO nebo OVI a pět čtyřpísmenných (bez ohledu na diakritiku). Tam podle rady včas zabrzdíme a máme šestadvacet podřetězců seřazených v nějaké permutaci. Pokud si označíme postupně jednopísmenné podřetězce písmeny A-H, dvojpísmenné I-O atd., získáme permutaci abecedy. Pro usnadnění vyhledávání a řazení nám hodní orgové na konci povídky vytiskli rejstřík, s jehož pomocí už jde práce daleko lépe od ruky. Co teď s úplnou abecední permutací? Když ji prostě přečteme, vycházejí nám nesmysly. Budeme se tedy řídit další radou zkušeného pábitele a použijeme slovo SKLOVINA znovu. Permutaci abecedy budeme považovat za substituci a slovo SKLOVINA přeložíme na FRAGMENT. To zní zajímavě, zkusíme tedy najít Fragment na mapě. V dosahu jsou Fragmenty dva - socha u Podvinného mlýna a bytový dům v Karlíně. Dle poslední nepoužité rady se nebudeme vracet a kráčíme k Podvinnému mlýnu.
V každém souvětí jsou napovězena dvě slova, která se asociačně, kolokačně či idiomaticky pojí se stejným třetím slovem:
SŮL - CUKR - BIČ ŽENA - ŽIVOT - PENÍZE MICHAL - DAVID - GOLIÁŠ VLK - ZAJÍC - ŽELVA OREL - PANNA - NETVOR ROMEO - ALFA - OMEGA ATÉNY - SPARTA - SLAVIA PEKLO - NEBE - DUDY PES - KOČKA - MYŠ KLAUN - KRÁL - DÁMA VAŠEK - EVA - ADAM
Dále je v souvětí zvýrazněna spojka, která má stejně písmen, jako nalezené "spojovací" slovo. Přečteme tedy písmena, která mají dané slovo a spojka společné a čteme KÓD ZPÁTEČKA.